Svěťák v Brně

Po dlouhejch pěti letech se v Brně zase zastavil kolotoč Světovýho poháru v lezení na obtížnost a Soulcimb byl při tom;-) konkrétně Dášenka a já jsme vyrazili na Sportlife omrknout stánky, pozdravit kámoše vod lajn a držet palce Adámkovi a Mrázovi, aby z toho konečně bylo zlato doma.

Jmenuju se Ondra, Adam Ondra. Chcete mě? (aneb horkej kandidát na vítězství v celým Světovým poháru hned ve svý první sezóně).

Po dlouhejch pěti letech se v Brně zase zastavil kolotoč Světovýho poháru v lezení na obtížnost a Soulcimb byl při tom;-) konkrétně Dášenka a já jsme vyrazili na Sportlife omrknout stánky, pozdravit kámoše vod lajn (Kolouch, George, Kwjet, Ivča,..) a držet palce Adámkovi a Mrázovi, aby z toho konečně bylo zlato doma. Lístky na veletrh mi spadly do klína ve čtvrtek v noci v klubíku Fantomas na Moraváku, kam jsme se s Hakym dopotáceli vod Havrana, abychom se sešli se Štěpánkem. Ten tam měl nějakýho kámoše, co hýřil firemníma volňáskama, takže slovo dalo slovo a měl jsem v peněžence dva lístky a moh jsem se zase dál věnovat plzni a hlubinnejm rozhovorům s Hakoušem. Na SP jsem se v Brně by podívat už v roce 2004, tehdy jsem v podstatě s lezením ještě stále začínal, a byl jsem hodně nadšenej. Pokud mě pamět neklame, Mráza tehdy skončil na bedně jako třetí. Pak se ještě v roce 2007 odehrál zase v rámci Sportlifu svěťák v boulderingu. Ten mě (a pár tisíc dalších diváků) nadchnul jak malýho kluka. Je bez diskuze zábavnější sledovat závody na bouldrech než obtížnost, vo tom žádná. Navíc tehdá Anička Štórová lezla jako bohyně a byť ji nakonec přelezla mužatka s blond culíkem ze země žabích stehýnek, u mě to tenkrát vyhrála. Navíc jsme si spolu i po závodech pokecali a Anna se ukázala nejen jako sympatická lezkyně, ale taky jako normální pohodová holka - uměla se bavit nejen o lezení.

Anna Rakouská.

V sobotu dopoledne jsem připravoval doma oběd a zkusmo jsem si pustil stream video z kvalifikace. Jako na potvoru jsem zrovna zachytil Adama Ondru, kterej vypadal, že to má na háku. Převislou půlku stěny přelez s prstem v nose a čekal ho technickej koutek, kterej někomu, kdo vyleze v plotně 9a, nemůže činit žádný výrazný potíže. Ještě ve chvíli, když si Adam po pádu dole na zemi odvazoval lano z úvazku a rty se mu pohybovaly v proudu nadávek, jsem nechápal. Jakto, že v tomhle místě spadnul? Pak jsem si někde přečet, že mu smekla noha. Pech, nepostoupil do finále a končí 11ej. A to si moh dobrým umístěním ve finále (před drtičem Patxim Usobiagou) už dnes zajistit celkový vítězství v SP. Na Sportlife jsme nakonec dorazili na 16h, ale plánovaný finále se přesunulo na 17h - no jsme v Česku a kdo by čekal, že organizačně budou věci zvládnutý na 100%, že. Měli jsme tak ale čas aspoň obrazit v davech návštěvníků stánky a zčekovat aktuální novinky v outdooru. Nakonec jsme si koupili super softshellky od firmy WOOX z Jeseníku, za litra jedna, kdo by to nevzal byl by blbej. Vypadaj dobře, sednou jak ulitý a funkci plněj. Sympatická firma, lidi u stánku taky sympatický a vochotný, takže jsem byl celej na měkko a nechal jim tam ještě pětikilo za nový lyžařský brejle.
Trochu jsem si myslel na koupi novejch lezeček, ale nebylo z čeho brát (stánek jen jedna firma a ještě bez obsluhy a zřejmě neprodejní).

Finále ženskejch přichystalo divákům docela nudnej zážitek a holkám asi slušný psycho, protože cesta vpodstatě všechny finalistky pustila k předposlední expresce. Tam si každá dala pěknej boulder po oblý struktuře, traverz s moc pěkným křížem a čekal je jump z takovejch přídrží, kde všechny popadaly. Nejlíp si to ale dala Korejka Kim Jain, která lezla fakt plynule a koukalo se na to dobře. Úplně stejně dobře si to dala i včelká Májáá Vidmar ze Slovinska, ale v kvalifikaci skončila hůř než Korejka, takže ostrouhala a byla druhá. Nicméně stavěči - byla to fakt docela nuda. Každopádně největší zklamání zažila asi Johanna Ernst - 16iletá hvězda, která minulej rok vyhrála celý SP a dnes skončila až pátá.

Korejská vítězka v závěrečným dynamu.

Chlapi už měli cestu postavenou daleko přísnějc a padalo se v třetině, v půlce i v poslední čtvrtině. Každopádně stavěči museli šedivět, když první finalista Schubert, takovej mladíček rakouská, kterej se do finále dostal jako poslední, nastoupil a soustředěným lezením se dostal pár kroků pod top. To už jsem si taky myslel, že se budeme jako diváci nudit, protože další lezci už to přelezou zřejmě až na vršek, nebo budou padat v posledním kroku - jumpu do topu. Jak jsme se mýlili. Padali už na začátku (Francouz Romain), v půlce (hvězdička Lama) nebo kousek před místem, kam dolezl Rakušák (Patxi Usobiaga). Důležitý bylo, že Mráza spadnul relativně dost vysoko a v konečným zúčtování to stačilo na třetí místo za mašinou Patxim a rakouskou hvězdou dne Jakobem Schubertem. Nevím, ale Mráza mi připadal né moc uvolněnej, lezl křečovitě a připadlo mi, že spadnul trochu zbytečně. Na druhou stranu jako návrat po zranění je třetí místo grandiozní úspěch a vlastně první bedna pro Mrázu v letošní sezóně. Ale já tomu hovno rozumím a necvaknul bych ani první expresku.

Tomáš Mrázek a jeho velkej návrat mezi elitu.

Zajímavej výkon předved Patxi, stepoval v posledních pár krocích kolem struktury tak dlouho, že mu málem došel časovej limit (8min), pak se konečně hnul a - spadnul. Asi sám od sebe čekal a čeká víc - soudím podle novýho filmu od Big Up nazvanýho Progression, kde právě Patxi ukazuje svůj trénink. A to je taková inkvizice, že i on tam z toho skoro brečí, jak je zničenej. A přiznává, že je sadomasochista a že to kua bolí, ale dělá to proto, aby vyhrál.

Tak Adámku, doufám, že ho příští tejden v Kranji, kde se o vítězovi Svěťáku rozhodne, dost nasereš, protože mu natrhneš tu jeho svalnatou prdýlku a titul bude patřit tobě.